Jediné světové snowkite závody tento rok

06. 03. 2023

Letošní světová zimní sezóna nebyla nic moc. Pokud se nepletu, tak závody v Italském Roccarasu byly jediné, které se aspoň uspořádaly a odjely.

Před těmito závody, jsme s kamarádem projeli polovinu Itálie a skoro celou Sicílii. Takže jsem z vody byl trochu rozježděný, ale na sněhu jsem se ani jednou nesvezl.

Z formulakite závodů jsem už zvyklý na určitý standardní postup během závodů. S těmito standardy jsem se zde moc nesetkal. Na druhou stranu se nás organizátoři ptali na naše názory a celkem se snažili pro závodníky hledat co nejlepší podmínky.

Už při registraci mi Italové dali první ťafku, když mi řekli, že se musím na závody registrovat online přes jejich nějaké Italské stránky, které byly samozřejmě v italštině. Druhá ťafka přišla hned poté, co mi až moc milá Italka oznámila, že nemůžu závodit, pokud nemám vybavení do lavin. Nejprve jsem chtěl říct, že všechno mám svoje, ale pak mi jiný organizátor řekl, že mě mohou diskvalifikovat, pokud je u sebe během závodů nebudu mít. Bohužel to mě přesvědčilo o tom, že budu muset vypláznout 80€ za půjčení pípáku, lopaty a sondy.

 

Bohužel letos se mi nepodařilo sehnat žádné ubytování, tak jsme museli spát v autě, sice přes noc bylo pod nulou, ale ve spacáku bylo teplo. Nejhorší bylo ráno vylézt a obléknout se. První den už se Italové předvedli v plné parádě, meeting měl hodinu zpoždění. Když jsme se konečně po dalších několika hodinách dostali na spot, tak už bylo odpoledne. Na spotu jsme celý den čekali na vír, ten se dostavil až k večeru a to nám organizátoři řekli, že to je nebezpečný směr. A tak se závodníci rozdělili na dvě skupiny, jedna jela dolů, druhá šla kitovat, samozřejmě já byl v té druhé a krásně jsem si zajezdil.

 

Druhý den už organizace fungovala líp. Organizátoři se rozhodli vyzkoušet jiný spot, na který byl velmi příjemný přístup. Když jsem dvěma kabinkami dorazil a spot, trochu pofukovalo, ale pořád nebylo dost na závody. Až po dvou hodinách se zvedaly první kity a to už foukalo aspoň ty 3 metry.

První rozjížďka byla jasná, moc se nevzdalovat od cíle a najezdit co nejvíce km. Hned po startu mě ale zlákal překrásně prudký svah, který jsem chtěl zdolat a najezdit nějaké kilometry na něm, bohužel nefoukalo dost, abych se dostal přes nejprudší místo a musel jsem zůstat v dolíku, kde se aspoň dalo jezdit. Tuto rozjížďku jsem nic zajímavého nenajezdil, ale aspoň jsem se vrátil do cíle a to se jiným nepovedlo.

Druhá rozjížďka už byla o něco lepší, na vybraný kopec jsem se vyšplhal na druhý pokus a musím říct, že to byla skvělá volba, nahoře byla krásná rovinka, kde foukalo trochu víc, než dole. A tak jsem na této rovince jezdil pořád dokola. Pár minut před koncem jsem z kopce sjel a ve zbytku času jsem se rozhodl vyjet na protilehlý mírnější kopec, abych taky nahnal nějaký perimetr, hned poté jsem vyrazil plnou rychlostí do cíle. Po této rozjížďce už bylo celkem pozdě a tak se jelo k autu a na véču.
 

 

Třetí den už byl dle mého názoru dobře zorganizovaný. Sraz byl přímo na spotu, kde teda opět nejprve nefoukalo. Po jedné hodině dorazilo krásných 6m/s a Flysurfer VMG 18m byla jasná volba. Tento den foukalo v celém údolí a tak se dalo jet úplně všude. Ze začátku jsem se pohyboval ve svazích a snažil se něco vystoupat, poté jsem zamířil na druhou stranu údolí, kde jsem přeskočil jednu dunu a hned po dopadu jsem začal stoupat do protilehlého svahu, když jsem vyjel nahoru, moc větru tam nebylo a tak jsem se chtěl vrátit zpět na rozlehlé pláně, samozřejmě to nešlo udělat víc efektivněji, než si kopec slítnout, troufám si říct, že jsem pod sebou mohl mít dobrých 80m. Pokud se to někomu nelíbí, tak neví, jak to je skvělý pocit. Po skoro dvouminutovém letu jsem přistál na pláni a rozhodl se začít honit kilometry, a tak jsem se začal postupně a pomalu vracet do cíle. Za tuto závodní hodinu jsem najezdil přes 23 km. S tímto výsledkem jsem se řadil dokonce mezi přední závodníky na lyžích.

Po konci závodu jsem si několikrát slítnul nádherný kopec, kdy i místní Italové se chytaly za hlavy, když jsem jim lítal nad kitama, skoro se mi podařilo přeletět cílovou čáru, ale to jsem stejně nemohl, protože se do cíle ještě vraceli nějací opozdilci.

Závody byly velmi náročné, ale ten poslední den mi za to všechno trápení stál. Po několika týdenním období dohadování o výsledky je konečně jasno, jsem 3.

 
Čau po měsíci ve světě tě zdraví z Čech Piškot.