Krkonoše, národní park a snowkiting
Na přelomu roku proběhla divoká debata týkající se ježdění v I. zóně národního parku, která rozdělila snowkiterskou obec na dva tábory. První zastával neježdění s hlavním argumentem zákonných omezení. Druhý zastával ježdění s tím, že je zákon vůči lidem, a konkrétně snowkitingu, zbytečně přísný a snowkiteři se chovají šetrně. Z druhé skupiny ještě vystanula myšlenka pokusit se snowkiting legalizovat i ve zmíněné první zóně. Cílem tohoto článku není rozsoudit účastníky oné debaty, ale konfrontovat postoj snowkiterů s fakty ochrany přírody tak, aby to přineslo co nejširší pochopení a snowkiting mohl bezproblémově koexistovat s národním parkem bez zbytečných excesů a přešlapů.
Co oči nevidí, srdce nebolí?
Mezi kitery není výjimečný názor, že snowkiting je k přírodě vysoce šetrný sport. Dostatek sněhu ochrání přírodu dole, k jízdě potřebujeme jen vítr, tedy žádná spalovaná paliva, žádné stavby vleků apod. Prostě sníh a vítr, kteréžto nelze našim sportem poškodit ani narušit. V porovnání třeba s řádícími skútristy vycházíme bezesporu dobře. Hlavním měřítkem ovšem není porovnávání s jinými sporty či zálibami, ale s přírodou a její ochranou. A tady naše prvotní tvrzení získává mnohde fatální trhliny. Aby nebyl tento článek příliš dlouhý, seznámím vás se třemi z nich. Možná si některé informace přečtete úplně poprvé, ostatně jsou všechny tři problémy jen těžko laickým okem viditelné. To ovšem neznamená, že neexistují.
Duel číslo 1: Snowkiting vs. sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Tento krásný a vznešený pták požívá celosvětově výrazné ochrany, ve dvacátém století se ho člověku podařilo totiž téměř vyhubit s rozvojem zemědělství. V Čechách se prvorepublikový hojný výskyt změnil až do stavu nula, znovu začal hnízdit v ČR až na konci devadesátých let. Celkový počet párů na našem území je ale stále nízký, je jich asi třicet. Tři z nich mají svá teritoria na území probírané I. zóny Krkonošského národního parku. A právě v období snowkitingové sezóny (leden, únor) sokoli přilétají, vyhledávají své teritorium a rozhodují se, zda zde zahnízdí. Sokol není na lidi a jejich činnost adaptovaný jako třeba poštolka a je zvláště citlivý vůči rušení při hnízdění a výběru hnízdiště. S ohledem na tuto skutečnost jsou kupříkladu voleny trasy turistických cest mimo tyto lokality a také létání na paraglidech je regulováno povolením vzletových a přistávacích míst, letovými koridory atd. Kiting může sokola rušit pohyblivým barevným drakem, bude-li se pohybovat v jeho blízkosti a v okolí hnízda obzvlášť. Sokol bohužel nemá kam ustupovat, klidového prostoru a vhodných stanovišť mu díky rozvíjející se lidské společnosti zbylo poměrně málo.
Duel číslo 2: Snowkiting vs. tetřívek obecný (Tetrao tetrix)
Příběh tetřívka je podobně smutný jako u sokola. Za posledních 30 let klesly jeho stavy v ČR o brutálních 80%. Na našem území už se vyskytují jen dvě oblasti s populacemi, jejichž stavy jsou stabilní. Jedna z nich se nachází v Krkonoších.
Zimoviště, místa, kde tetřívci přezimují, spadají do I. zóny, konkrétně do rozptýleného stromového porostu, kde tetřívci přežívají nepříznivé počasí v norách pod sněhovou pokrývku. Jelikož se po celou zimu živí pouze pupeny, je pro ně jakékoli vyrušení energeticky náročné a pták se může vysílit natolik, že zahyne, zvlášť při dlouhotrvajících mrazech, nebo se stane snadnou kořistí predátorů. Mohlo by se zdát, že tam, kde kiter jezdí, žádné stromy (a tudíž ani tetřívek) nejsou, ale je nutné si uvědomit, že svou přítomností člověk ruší tetřívka i ve vzdálenosti několika desítek metrů. Tetřívek často zůstává naším očím skryt, uletí dříve než ho stihneme zahlédnout, ale svou přítomností ho můžeme nepřímo zahubit.
Duel číslo 3: Snowkiting vs. arkto-alpinská tundra
Zde se dostáváme od jednotlivých zvířecích druhů k celému ekosystému. Arkto-alpinská tundra je unikátním fenoménem Krkonoš, který se v dávné minulosti, v rámci geomorfologických procesů při střídání dob ledových a meziledových, stal mostem propojujícím severskou a alpskou přírodu. V Evropě už žádné takové místo nenajdete, Krkonoše tento ekosystém hostí jako izolovaný ostrov na svých vrcholcích. Co je zajímavé, že i dnes omezeně probíhají specifické mrazové procesy a současné klima umožňuje přežívání druhů, jejichž původní stanoviště je od Krkonoš vzdálené několik stovek kilometrů. Sníh, led, vítr, chlad spolu vytvářejí supercitlivou synergii. Sníh na horách není, díky převládajícím větrům, jež ho transportují, rozložen rovnoměrně. Opakovaný sešlap, dopady při skocích, pohyb na vyfoukávaných místech mohou tento unikátní typ vegetace poškodit. Arkto-alpinská tundra je podstatou vzniku a existence Krkonošského národního parku a díky její malé rozloze je její ochrana striktně vyžadována českými i evropskými předpisy.
Chceme snowkiting v I.zóně?
Chápu to já, chápe to AČP, chápou to i lidé ze Správy KRNAP, že jsou pro nás snowkitery hřebeny Krkonoš přitažlivé. Vítr, nekonečnost, terén. Snové prostředí. My si však náš sport můžeme užívat i na jiných místech než v zóně s nejvyšším stupněm ochrany. Tundru nikdo nepřestěhuje, pro sokoly a tetřívky nemáme jiná stanoviště. Striktní zákony o ochraně nebyly vytvořeny pro buzeraci lidí a nejsou nesmyslné. Je to poslední pojistka proti hloupé a neurvalé likvidaci zbytků původní přírody, v naší malé zemi o to cennějších. A já věřím tomu, že na nás nebudou muset ochránci přírody používat represi, vyměřovat tučné pokuty či zabavovat naše vybavení. Vrcholem našeho sportu je propojení technické a tělesné vyzrálosti. Rozum by pokulhávat neměl. Ostatně to pochopili i naši sportovní kolegové z řad skialpinistů, lezců a dalších.
Dobrý konec: KRNAP pro snowkitery
Ve vedení a správě parku je mnoho sportovců. Nechtějí park pro sport uzavírat, spíše ho dobře nasměrovat tak, aby si všichni horomilci užili a nebylo to na úkor přírody. Na mimolesních územích druhé a třetí zóny si můžeme snowkitingovou vášeň užít. Mnohdy jsou tyto spoty i dostupnější, ubytování je k dispozici. Dají se najít na turistických mapách (ty světlé, nezelené plochy) nebo se můžete zeptat zkušených či místních na tipy v kiterských fórech. Jen dejte pozor, abyste jezdili opravdu na horské louce a ne na kultuře mladých stromků, která jen není pod sněhem vidět. Hrany našich boardů a lyží se dokážou zaříznout několik centimetrů do sněhu, a kdyby porušily horní, terminální část stromku, bude trvale poškozen. A na úplný závěr velmi přátelská nabídka Správy KRNAP: ve spolupráci s AČP nabídla uspořádat setkání na jedné ze svých bud u snowkitingového spotu. V rámci akce by bylo zajištěno ubytování, ježdění, ukázky a vysvětlení důvodů a principů ochrany a představení doporučených spotů přímo se zástupci parku. Akce je primárně určena pro zástupce klubů a komunit (ať už jsou aktuálně registrováni u AČP či nikoliv). Dejte vědět, máte-li o účast zájem buď sem do fóra, nebo na můj mail.
Přeju všem sněžný a větrný zbytek snowkitingové sezóny bez trablů a zranění!
Text: Martin XAXAP Tomáš, Asociace českého powerkitingu (www.acp-kiting.cz)
Odborná revize: Petra Šťastná a Jakub Kašpar, KRNAP
Obrázky: web KRNAP (www.krnap.cz)
Zajímavé odkazy na další informace této tématiky:
Ochrana ptáků v Krkonoších
Studie o rušení tetřívka (anglicky)
Podobné komuniké KRNAP lezcům na ledopádech
Epilog: Jak jezdit bez problémů?
Místa pro snowkiting je v ČR mnoho. Jen, prosím, nezapomínejme na fakt, že prostor, na kterém jezdíme, vždycky někomu patří. Pokud nechceme mít s narůstajícím počtem kiterů problémy, měli bychom respektovat zájmy majitelů a správců pozemků. Na mapě si můžete prohlédnout, kde všude mohou existovat restrikce pro volný pohyb osob (tedy i snowkiting). To ještě neznamená, že na vyznačených místech není možné komplet jezdit. Jen je potřeba zjistit, kde je to v dané lokalitě povoleno a kde naopak zakázáno. K dispozici jsou tyto údaje (nebo linky) zde: www.ochranaprirody.cz . Pozor! I na pozemcích mimo parky a CHKO mohou existovat restrikce. Použij hlavu dřív, než vybalíš draka! Svoboda nemá nic společného s neodpovědností.
