Road / kite trip Balkánem
Na dveře nám již klepe zima a tak si myslím, že je ideální čas zavzpomínat na letní kite radovánky. Letošní léto se mi splnil sen. Sice ještě ne úplně v plné parádě, ale z většiny.
A jaký že je ten sen? Sednout do auta, naložit všechno možné sportovní vybavení, jako jsou kity, skaty, ferratové věci, trekové věci atp. A vyrazit objevovat svět. Těch snů se vlastně spojilo hned několik. Další ze snů a z cílů pro letošní léto pro mě bylo kajtovat na spotech, které ještě neznám. V minulosti jsem trávila hodně času na kitu, ale vždy zapíchlá na jednom místě. A když někde strávíte léto, nechcete tam jet na dovču znovu a znovu, na jedno místo. I když samozřejmě jsou místa, kam se ráda vracím, ale na to mi náš svět přijde moc veliký a život moc krátký. No a v neposlední řadě jsem si splnila sen o tom potkat člověka do nepohody, který by se mnou chtěl tyhle bláznoviny a šílené nápady sdílet. A to se také povedlo.
A kde že jsme to všude byli?
Náš trip jsme započali ve Slovinsku. Zde jsme si zalezli moc hezkou ferátku a zdolali překrásný vrchol Špik.
Mimo jiné jsme si zde také vyzkoušeli Canyoning. Slyšeli jste někdy / zkoušeli jste už? Velice doporučuji, pokud máte rádi trošku vzrůša. Canyoing je v podstatě průchod nějakým korytem řeky od shora dolů. Ze začátku je určitě fajn jít s instruktorem. Ten úsek zná, poradí jak se kde navázat při vyšším vodopádu, který je třeba překonat na laně apod.
No a po Slovinsku už jsme fičeli na jih do teplých krajin. Konkrétně jsme zamířili do Chorvatska. Zde už jsme se moc těšili na kite na známém spotu na Neretvě.
Po Chorvatsku jsme pokračovali níže. Konkrétně do Černé hory. Nikdy by mě nenapadlo, jak super bude kajtování zde. Dříve jsem již od různých kajterů slýchala, že je to fajn. Ale beztak si to člověk musel zkusit na vlastní kůži. A musím říci, že boží. Nádherně stabilní a plný termický vítr, obrovské písčité pláže. Prostě paráda.
Dále jsme navštívili vysněnou Albánii. To byl pro mě největší a nejzajímavější cíl. Albánie jakožto ne zatím tolik vyhledávaný cíl nám nabídla ochutnávku ze své sirovosti.
Pokud člověk zamíří do většího města, je zde většinou čisto a moc hezky. Nevím, jak někdo jiný, ale Albánii jsem si představovala jako relativně chudou zemi, kde to bude jeden velký chaos a ve městech se tedy toto rozhodně nezdá. Samozřejmě něco jiného je, když zamíříte mimo známější místa, blíže k vesnicím. Nicméně Albánci, alespoň co jsme měli čest potkat, jsou velice milý a pohostinní lidé.
No a z pokajtování jsem zde byla podobně nadšená, jako v Černé hoře. Skvělý vítr, sem tam se dá najít i příjemná mělčinka, pokud si ještě člověk není tolik jistý. A kajtovat se dá snad všude, kde najdete pláž a fouká tam.
V Albánii bylo skvělý, jak zde kiting není zdaleka zatím běžný. Lidé na vás koukají jakobyste právě spadli z vesmíru :-)
No a po Albánii už jsme zamířili zase na sever. Zde jsme to vzali ještě přes Rakousko přes feratu zvanou Sissi Klettersteig.
Na závěr jsme ještě navštívili malebné městečko zvané Maribor. To také moc doporučuji navštívit. No a potom už jen zamávat volným dnům a domů vstříc dalším dobrodružstvím.
Snad se vám vzpomínka na nás super roadtrip líbila.
Zdraví Kajterka
