Snowkite peakoviny na Pradědu
Letošní zima je v plným proudu, podmínky co se sněhu týká super. Pokud je to jen trochu možný odhazuju břitvu z ruky , valím si to ve svý kárce směr ten bílej bordel.
Tentokrát jsem nažhavila dráty s prosbou o pořádný protažení směrem k Rejži, kde to kluci znají jako svý boty. Klasika nabalit přesunout, vybalit a rááááájd ve snowkite ráji. Nooo mírný zklamání, kdy dojedu na Rýžoviště a tak kde se vzala, tu se vzala mlha. Nicméně prý neboj, tady bývá vyjímečně, dáme kafe a ona se rozfouká pryč. Po kafi dostávám instrukce, že jdem na to!
Mlha furt, tak jen:,, nezapoměn nabitej telefon s Gpskou a drž se mě jako klíště‘‘ J Škrábem se kousek nad dráty, vybalujeme a jedem, viditelnost možná tak sto metrů, takže aspoň vidím na průvodce. Juhuuuu, na kopci uháníme směr pryč a jednu chvilku jsem zkejsla v zátoce sviní, kde mi foukalo míň a nebyla jsem schopná se vyškrábat o kus dál, takže volím kousek kiteturistiky na vítr. Na kopci mlha ještě zhoustla, tak nevidím, jestli jedu, stojím, či kde je nahoře a dole.. Rozkaz zněl jasně, jedem zpět a balíme, na jedničku stíháme bus na zastávku: Neskutečný azuro !!!
No Ty vole !!!!! Bus nás vyplivl u ovčárny a sněhu ocamcat po tamtaď, oslepující sluníčko, osypaný stromy sněhem. Pohádka! Můj výraz značí, že jsem si málem cvrkla do gatí. Takovou nádheru, jsem neviděla už ani nepamatuju. Na lanku se vezeme na horu a málem žuchnu z pomy. jak kroutím krkem levá pravá. Dokonalost.
Po pár metrech vybalujeme, mám sebou 8mičku Peaka, fouká mi krapítek víc, než potřebuju a přes mírnou nervozitu zvedám draka a jedu. Na spotu je už malá partička spolubojovníku, tak se řítíme mezi ně. Rozkoukávám se, kde všude můžu či nemůžu, načež dostávám zákaz jezdit k velkýmu kotli, že já tam nemám co dělat a prej tam padaj laviny.
Vzhledem k síle větru a zkušenostem, kdy na prkně začínám po letech na lyžování a můj ,,krok,, ještě není stoprocentní. Nevadí, i tak mám obroský hřiště. Můžu jezdit dokud síly budou stačit. Peak4 mně nestačí stále překvapovat. Přesně dělá, co chci, nekope, nevytahuje mě nahoru, když ho hodím na kraji okna na zem a odpočívám, tak tam prostě čeká. Jak už jste možná někde četli, jsem na sebe opatrná a na zemi či sněhu se držím svého ,,šalinastájlu,, takže jestli a jak skáče, to se ode mě nikdo nedozví, jisté ale je, že tohohle draka miluju čím dál víc, jsem z něj upřímně vyřízená a depower mi opět ukázal jak je super. (ne fakt nejsem podplacená za vychvalování :-)
Po cca dvou hodinkách, se tlačí mlha už i na horu a my musíme opět zabalit a opustit hřiště. Já jsem nadšená a nesu se na růžovým oblaku i teď po dvou dnech a kdybych věděla jak, tak budu prdět i barevnou duhu se třpytkama.
Na závěr chci moc poděkovat za průvodcovství, za pár skvělějch a výstižnejch obrázků a neméně díky za možnost testovat výbavko.
Kiteboarding.cz, Flysurfer, Město Holešov, RAAB compurer s.r.o, a Kiteboarding Holešov
Zdarec Palec Zkus Hádat Kateřina
