Světový pohár sailingu na Mallorce
Letošní kite foilingová sezóna pro mě začala těmito závody na Mallorce, někdo si je užíval a někdo jako já vůbec.
Na letiště jsme s taťkou vyjížděli s dostatečnou rezervou, jenže jsme se zasekli na dálnici v koloně a ucpaná Praha nám taky nehrála do karet. I se značným zpožděním jsem si stihl odbavit zavazadla a všechno šlo jak po másle. Fronta na osobní prohlídku byla obrovská a už mi nezbývalo moc času do odletu letadla, tak jsem začal předbíhat, abych měl šanci stihnout let. Jenže si mě tam nějaká paní pracující pro letiště odchytla a řekla mi, že nesmím předbíhat, že mám času dost. Asi po třech minutách mi řekla, že se nestíhá, ať všichni co letí na Mallorcu začnou předbíhat. Bohužel to moc nezvládli a než jsem prošel letištěm ke svému gatu, tak bylo pozdě. Takže jsem si musel počkat, až mi přijdou zavazadla, která taky neodletěla. Hned jak jsem se dostal zpět do hlavní budovy, tak jsem začal řešit co dál. Naštěstí jiná společnost letěla za dvě hodiny, tak jsem si koupil letenku u nich.
Během toho, co jsem čekal na další let, jsem stihl udělat rozhovor do televize a taky se mi podařilo zjistit, že letiště i společnost Ryanair všechno hodili na mě a na dalších několik desítek cestujících, kteří nestihli let. Ještě nám pak poslali SMSkou radu, že příště máme být předem 3 hodiny.
Na Mallorce jsem si říkal, že už se nemá co zkazit. Předpověď až na jeden den byla krásná, bydlel jsem v krásném bytě, autem se dalo dojet a zaparkovat přímo u spotu, dokonce jsme jako závodníci měli k dispozici stan, kam jsme si všichni závodníci mohli uložit své vybavení.
Po prvních dvou dnech ježdění jsem měl ze všeho skvělý pocit, dokonce jsem si našel nové prkno, které má nový tvar, nový úhel v tuttle boxu je dělaný přímo na levitaz. Prostě všechno bylo dokonalé. Toho dne večer byl coach meeting, na kterém jsem si musel koupit samolepky, které musí být nalepené na vybavení.
Půl hodiny po meetingu jsem si šel do stanu polepit své nové vybavení, jenže mi v golfbagu chyběl úplně nový Flysurfer VMG2 velikost 15. Hned jsem začal hledat po celém stanu, jestli si ji někdo omylem nespletl, každopádně i tak by to bylo divný, když jsem ji neměl ani položenou nahoře. Takže mi ji prostě někdo ukradl. Večer jsem jel na policejní stanici sepsat protokol o krádeži a také jsem se kolem deváté večer vrátil na pláž zeptat se security, jestli o něčem neví. Byl jsem v šoku, když takto pozdě večer byl stan nehlídaný a dveře byly otevřené.
Na druhý den jsem se vůbec nevyspal, protože jsem do rána psal emaily kvůli ukradenému kitu, každopádně předpověď vypadala, že do konce závodů ukradená 15tka nebude potřeba. Bylo by ale divný, kdybych měl štěstí, takže celý první den jsem byl na vodě jediný s 21čkou. Když už si i 110kg chlapi brali 15tky, cítil jsem se "trošku nekomfortně". Je zázrak, že jsem vůbec někoho předjel s tak přebušenou jednadvácou.
Druhé dva dny byl vítr už trochu slabší, a tak jsem nebyl jediný závodník s 21čkou, ale pořád bylo znát, že jsem byl rozhodně nejlehčí závodník s touto velikostí. Po celé závody jsem ladil postoj na novém prkně a taky jsem pořád ladil, jak si nastavit strapy, aby mi co nejvíce vyhovovali. Myslím si, že na poslední den závodů jsem konečně našel svůj ideál, ale to se potvrdí až při dalším tréninku, v horším případě se to potvrdí zas až na závodech.
Z Francie Piškot
Diskuse